Jak to chodí u soudu aneb „Zlehka“ soudním řízením I.

Většina mých klientů u soudu nikdy nebyla – a to je jen dobře :). Jejich představy o průběhu soudního řízení proto utvářejí především média, na prvním místě televize a film. A těm jde samozřejmě mnohem víc o show než o realitu. Nemusíte se proto bát, jako v Soudkyni Barbaře to u soudu naštěstí opravdu nevypadá (ano, v rámci přípravy tohoto článku jsem shlédla i Soudkyni Barbaru – i když přiznávám, celé jsem to nedala). Život a doba soudce A. K. se blíží realitě o trochu více, ale přeci jen to v praxi vypadá jinak. Na americkou produkci zapomeňte úplně, v USA mají zcela jiný právní a soudní systém než u nás.

Co je tedy jinak? Především, není to taková „show“. Nečekejte proto neustálé vypjaté emoce, „divadelní“ scény ani křik. Ty jsou u soudu spíše výjimečné (občas se objeví u rodinných sporů). To ale rozhodně neznamená, že soudní řízení není stresující. Je a často velmi. Je to také běh na dlouhou trať. Pokud do toho chcete (anebo musíte) jít, pak se obrňte trpělivostí.

Pokračování příště…

Nebojte, ještě nekončíme. Ti všímavější již postřehli, že v titulku tohoto článku je pořadové číslo I., protože tohoto malého průvodce soudním řízením jsem připravila coby minisérii na pokračování. Čekají nás celkem tři díly:

I. Soudní proces obecně: průběh, postup, organizace, stupně – jednoduše popis toho, co se děje od vzniku sporu až do jeho skončení

II. V soudní síni – jak to vypadá při soudním jednání

III. Náklady – kolik to všechno stojí, a kdo to platí

Není řízení jako řízení

Rozlišujeme dva typy řízení:

• trestní

• civilní (občanskoprávní).

V trestním řízení je na jedné straně stát (zastoupený státním zástupcem) a na druhé osoba(y). Řeší se v něm trestné činy. V občanském řízení stojí proti sobě vždy minimálně dvě osoby, které mají nějaký spor. Nejčastěji to je spor o peníze, může to být ale třeba také spor o určení nějakého práva či povinnosti (i když i za tím obvykle zase ty peníze jsou...). Velká skupina sporů pak souvisí s rodinou a dětmi. Běžnou agendou civilních soudů jsou i spory o omezení svéprávnosti.

V této minisérii budu psát jen o řízení civilním.

Nesuďte se, dohodněte se

Jsem člověk zaměřený na efektivitu a rychlost jednání. Jestli je podle mě v životě něco opravdu neefektivního, pak je to vleklý soudní spor. Trvá léta, stojí obrovské množství času, peněz a energie. A výsledek vždy minimálně jednu stranu nepotěší, občas nepotěší obě.

Proto vám dávám hned na začátek k úvaze: než se do téhle mašinérie vrhnete, udělejte maximum pro to, abyste se s druhou stranou dohodli. Život není černobílý a stejně tak jsou jen málokdy černobílé soudní spory. A spravedlivé řešení bývá často někde uprostřed. Dohoda znamená, že každá strana někde ustoupí, aby na druhou stranu něco jistě získala. Pokud se takový kompromis podaří najít, je to bezpochyby to největší vítězství pro všechny zúčastněné. Dohodnout se je velké umění, vyžaduje nadhled, a nezvládne to proto každý.

Než to všechno začne

Máme tu spor. Strany se už (možná) pokoušely vyřešit jej samy. Neúspěšně. Minimálně jedna z nich se proto rozhodla řešit věc soudní cestou.

Na začátku by měla být pořádná právní analýza. Z té se pak dá vyčíst, jaká právní úprava na věc dopadá, jaké jsou silné a slabé stránky tvrzeného nároku, a jaké finanční náklady lze očekávat.

Následuje zaslání předžalobní výzvy – upomínky. V takové výzvě nesmí chybět poučení, že pokud druhá strana vaší výzvě nevyhoví, obrátíte se na soud. Pokud byste tuto výzvu jako budoucí žalobce neposlali, neměli byste ani v případě úspěchu nárok na náhradu nákladů soudního řízení. Takže byste sice například dostali částku, kterou jste žalovali, ale nikdo by vám nezaplatil peníze, které jste zaplatili za služby svého advokáta.

Účelem předžalobní upomínky je totiž předcházet soudním sporům. Má zamezit situacím, kdy druhá strana kupříkladu jen zapomene, že něco někomu dluží.

Z mé praxe je úspěšnost předžalobních výzev přibližně 20%. To znamená, že výzvě vyhoví, anebo alespoň začne konstruktivně jednat asi 20 % osob, kterým výzvu pošlu. Z těch zbývajících osmdesáti procent zhruba polovina odpoví tak, že nic z uplatňovaného nároku neuznává, a ta druhá půlka neodpoví vůbec.

Žaluji

Když předžalobní výzva nezabere, přichází na řadu žaloba. Žaloba má své náležitosti, pokud v žalobě něco zásadního chybí, soud vyzve žalobce k opravě. Za podání žaloby je třeba uhradit poplatek. Více o poplatcích ve třetím díle této blogové minisérie.

K žalobě by měly být připojeny důkazy anebo návrhy na provedení důkazů. Podrobněji o důkazech příště.

Častou alternativou žaloby je návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (EPR). EPR je oblíbené, protože je levnější a může být i rychlejší.

Pokud se žalované osobě podaří EPR doručit a tato osoba na něj včas nezareaguje, má žalobce vyhráno. Pravomocný EPR má totiž stejný efekt jako rozsudek.

Pokud ale EPR doručeno není, anebo žalovaná strana adekvátně zareaguje, věc se překlopí do klasického soudního řízení. Pak se pokračuje, jako kdyby EPR nikdy nebyl vydán.

Který soud rozhoduje

Ne každý soud může spor rozhodnout. Vždy je potřeba správně určit tzv. věcnou příslušnost. To znamená, který soud bude rozhodovat v prvním kole podle toho, o co se soudíme. Obecně platí, že to bude soud okresní (v Praze obvodní, v Brně Městský). Ve výjimečných případech to může být hned v prvním kole soud krajský (v Praze Městský, aby se to nepletlo).

Pak je ještě nutné správně vybrat místní příslušnost, tj. jestli to např. bude soud v Berouně, nebo Příbrami. Zase existuje jedno univerzální pravidlo, a tím je adresa (trvalého bydliště, pobytu či sídla) žalovaného. Nicméně i v tomto případě výjimka potvrzuje pravidlo a jsou různé situace, kdy můžeme, anebo musíme soud vybrat podle jiného kritéria, než je adresa žalovaného. Například, když se soudíme kvůli nemovitosti, vybíráme soud podle místa, kde se daná nemovitost nachází.

Dobrá zpráva na závěr tohoto odstavce: Když se spletete, tak to nevadí, soudy si to přepošlou. Jen se vám tím celá věc protáhne.

Žalují mě

Univerzální poučka: Reagujte a reagujte rychle. Sdělte soudu váš postoj. Začněte jednat s protistranou.

To, že vás někdo žaluje, se obvykle dozvíte tak, že od soudu obdržíte žalobu a výzvu, abyste se k ní v dané lhůtě vyjádřili. Prvním krokem vůči soudu by tedy mělo být vaše vyjádření a případný návrh důkazů.

V případě, že od soudu obdržíte dokument nadepsaný Elektronický platební rozkaz a považujete jej za neoprávněný, musíte podat tzv. odpor. Máte na to patnáct kalendářních dní. Lhůta se počítá ode dne následujícího po doručení. Tímto se platební rozkaz zruší a spor bude pokračovat jako standardní soudní řízení.

Samotné podání odporu ale nemusí stačit. Elektronické platební rozkazy často obsahují tzv. kvalifikovanou výzvu, kvůli které může soud vydat rozsudek pro uznání. To v překladu znamená, že pokud žalovaná osoba svůj odpor neodůvodní a nenavrhne důkazy, může soud po uplynutí dané lhůty vydat rozsudek pro uznání, což je v podstatě kontumační prohra. Proti takovému rozsudku se lze bránit jen velmi těžko.

Jde se k soudu: První kolo

Poté, co se soud seznámil se žalobou a vyjádřením žalovaného, obvykle nařídí první jednání. Jeho průběh a dokazování si podrobněji popíšeme příště. Může se stát, že už na konci prvního jednání soud rozhodne, častěji však bude potřeba dojít k soudu vícekrát.

Každopádně poté, co soud prvního stupně věc projedná, vydá rozsudek. V rozsudku rozhodne o žalovaném nároku a nákladech řízení.

Tímto to celé může skončit. Ale nemusí. Účastník nespokojený s rozsudkem totiž může podat odvolání. Lhůta pro podání odvolání začíná běžet po doručení písemného vyhotovení rozsudku. Činí 15 kalendářních dní a opět se počítá ode dne následujícího po doručení.

Z tohoto pravidla existuje výjimka. Odvolat se nelze v tzv. bagatelních sporech, tj. sporech o částku nižší než 10.000 Kč.

Jako ve fotbale, tak také u soudu se dá prohrát kontumačně. Právní řád zná kromě rozsudku pro uznání, o kterém jsem už psala výše, i tzv. rozsudek pro zmeškání. Takto ale může prohrát jen žalovaná osoba. Stačí, pokud se k prvnímu jednání u soudu nedostaví. Stejně jako u rozsudku pro uznání je odvolání proti rozsudku pro zmeškání složitější a lze je podat jen ze specifických důvodů.

Pokud se nikdo proti rozsudku neodvolá, pak rozsudek nabývá právní moci. Pravomocný rozsudek lze vykonat. Účastníci tedy musí udělat to, co jim rozsudek ukládá. V případě, že nesplní povinnost uloženou soudem dobrovolně, může být provedena exekuce.

Jde se k soudu: Druhé kolo

Pokud se tedy některá strana odvolá, soudní řízení pokračuje a přesouvá se k soudu tzv. druhého stupně. Většina sporů začíná u okresních soudů. Od těchto soudů pak spor „putuje“ k soudům krajským. Pokud je soudem prvního stupně soud krajský, pak se věc ve druhém kole přesouvá k soudu vrchnímu.

Na prvním stupni věc většinou rozhoduje jeden soudce (o výjimkách napíšu příště). Na druhém stupni už na vás ale čeká senát, tj. soudci tři.

Postup obvykle bývá následující: Jedna strana se odvolá a zaplatí poplatek za odvolání. Soud vyzve druhou stranu, ať se k odvolání vyjádří. Pak nařídí jednání. Jednání na odvolacím soudu obvykle trvá tak půlhodinku. Soud vychází z toho, co mu strany písemně sepsaly a vše má obvykle rozhodnuto ještě předtím, než strany vstoupí do soudní síně.

Odvolací soud má několik možností, jak rozhodnout:

• potvrdí původní rozsudek

• sdělí, že něco bylo v řízení u soudu prvního stupně špatně a věc soudu prvního stupně vrátí (a pak se vracíme o krok zpět)

• sdělí, že něco bylo v řízení u soudu prvního stupně špatně a sám rozhodne (to se děje opravdu jen zřídka).

Pokud odvolací soud původní rozsudek potvrdí, anebo rozhodne sám, pak je tu opět tzv. pravomocný rozsudek. To znamená, že už podle něj musí obě strany postupovat. Zdálo by se, že tím to celé končí, ale nemusí tomu tak být. Právní řád totiž ještě zná tzv. mimořádné opravné prostředky.

Pokračujeme, tentokrát už mimořádně

Napadnout rozsudek mimořádnými opravnými prostředky nejde vždy. Stejně tak nejde vždy použít stejný mimořádný prostředek. Vše záleží na konkrétním typu řízení a konkrétním rozhodnutí.

V těchto mimořádných řízeních (na rozdíl od těch předchozích dvou kol) už většinou musí být účastníci zastoupeni advokáty nebo jinými odborníky.

Nejčastějším mimořádným prostředkem je dovolání. Podává se k Nejvyššímu soudu ČR a opět se za ně platí poplatek. Účastník na ně má dva měsíce počítané od okamžiku, kdy mu došel rozsudek odvolacího soudu. Dovolat se dá pouze ze specifických důvodů, a nejde to tedy ve všech sporech. Například to nelze, pokud se soudíte o méně než 50.000 Kč. V naprosté většině případů rozhodne Nejvyšší soud tzv. na dálku, přečte si dovolání, požádá o vyjádření druhého účastníka, mrkne do spisu o předchozím řízení a rozhodne.

Když nejste spokojeni ani s rozhodnutím Nejvyššího soudu, pak vám z českých soudů zbývá už jen soud Ústavní, ke kterému můžete podat ústavní stížnost. Tam je postup hodně podobný jako u soudu Nejvyššího. Opět potřebujete být zastoupeni advokátem, opět máte na podání stížnosti dva měsíce od doručení písemného rozhodnutí a opět se většinou rozhoduje na dálku. Jen ty důvody ústavní stížnosti jsou jiné: abyste ji totiž mohli podat, muselo být v předchozím řízení porušeno nějaké základní právo nebo svoboda.

Potáhneme to až do Štrasburku

Když neuspějete ani u Ústavního soudu, pak zbývá už jen Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Na podání stížnosti máte šest měsíců. Můžete ji napsat česky, nepotřebujete k tomu právníka a je zdarma. I tady se většinou rozhoduje písemně, na dálku. V tomto případě už „nebojujete“ s protistranou, ale stěžujete si na Českou republiku, na postup české justice. Důvodem stížnosti může být pouze porušení práva nebo záruky uvedené v Evropské úmluvě o lidských právech.

Vyhráli jsme, ale…

druhá strana nám nezaplatila anebo nevykonala to, co měla. Pak přichází na řadu exekuce. S žádostí o výkon rozhodnutí se můžete obrátit na kteréhokoliv exekutora (zatím – chystají se totiž změny). Jejich seznam vede Exekutorská komora (https://www.ekcr.cz/seznam-exekutoru). Pak už je vše v rukou exekutorových.

Ne/potřebuju právníka

V našem civilním řízení není zastoupení advokátem (či jiným odborníkem) povinné. Minimálně tedy v jeho prvních dvou fázích. Takže si každý sám může žalobu napsat, anebo se jí bránit. Povinně se musíte nechat zastoupit až v řízení o dovolání před soudem Nejvyšším a v řízení o ústavní stížnosti u soudu Ústavního.

S ohledem na složitost soudního řízení lze ale zastoupení jen doporučit. Advokáta si můžete vybrat ze seznamu vedeného Českou advokátní komorou: http://vyhledavac.cak.cz/ Můžete vyhledávat dle různých kritérií, kupříkladu podle zaměření či sídla advokáta.

Pokud si advokáta nemůžete finančně dovolit, lze požádat soud o jeho ustanovení. Jestliže splníte kritéria (hodnotí se vaše majetkové poměry a potřeba zastoupení v konkrétní věci), pak vám soud advokáta ustanoví ze seznamu, který si vede. V takovém případě vám právní pomoc zaplatí stát.

Pokračování příště… Teď už doopravdy.

V příštím díle se dozvíte něco více například o tom, jak to vypadá přímo v jednací síni, jaký je obvyklý postup soudního jednání, kdo soudí, jak probíhá dokazování, co je koncentrace řízení a jestli vůbec musíte k soudu chodit…

Ivana Lehkoživová

advokátka, která vám ulehčí podnikání